Pro Tebe
Byl to můj první domácí mazlíček.Bohužel mi už umřel.Umřel 19.3.2010,6 dní po mích narozeninách.Probrečela jsem celej den.I teď si ještě občas pobřečím,ale slzi mi ho bohužel nevrátí :(( Netuším kdy se přesně narodil,ale vím že když sem ho poprví uviděla bylo mi jasný že budeme dobrými kamarády.Teď bych Vám ráda řekla jak sem k němu vlastně přišla.
Už od narození sem měla strašně ráda přírodu a zvířátka.Když jsem chodila do první třídy,mamka chtěla abych se přihlásila do nějakého kroužku.Asi od 5 let sem chodila s mamkou do Domu dětí a mládeže na keramiku.Mamka tam někde u stojanu s různými papírky kde byli napsány nějaké akce vzala takovou knížečku kde byl seznam všech kroužků co tam byli a potom mi je doma přečetla.Zaujal mě Zoo kroužek.Po nějaké době sme tam podali přihlášku a já tam začla chodit.Otevřala jsem dveře a vstoupila jsem do šatny a tam dál už byli klece se zvířaty.Byli tam papoušci,křečci,pískomilové,osmáci,potkani,dvě morčátka,králíci,hadi,želvi,nějaký šneci(ty se mi zrovna dvakrát nezamlouvali)bohužel i cvrčci(ty taky nemusim :(( ) jo a ještě fredka jménem Eda.Všechny zvířátka jsem si prohlídla,ale nejdýl jsem přecejenom vydržela u klece s červeným dolejškem kde bylo takové krásné zrzavé morčátko a takovej strakatej králík.Králík mě ani tak nezajímal,spíš to morče.Zeptala jsem se jestli si ho můžu vyndat,když mi to vedoucí kropužku odsouhlasila začala jsem opatrně vyndavat zrzavé morče z klece a mluvit na něj.Pak nastala doba čištění,já si samozřejmě zabrala klec v kerý byl ubytován Zrzek (tak se jmenoval v tom Zoo kroužku).... .Takhle to bylo každé úterý.Měla jsem tohle moče strašně ráda.Brali jsme si ho k nám na každé prázdniny.Když byl u nás poprví,moje ségra mu dala jméno Truhlík.Ani nwm jak jí to napadlo,sice sme na něj stejnak volali morčáči,morčíku,myško atd. ale jeho oficiální jméno u nás bylo Truhlík..... .Bylo zase září a já chodila už do druhé třídy.Snažila jsem se rodiče přemluvit jestli by mi od nich nekoupili tohle morče.Tátovi se to moc nelíbilo,ale nakonec sme se domluvili že když budu celí měsíc hodná a budu mít hezké známky,tak ano.Já byla hodná a dostávala jsem hezký známky a konec měsíce se už blížil.Podařilo se nám ukecat naší vedoucí abych ho mohla nechat.Nabízeli sme jí za něj peníze,ale ona řekla ať si ho vezmem zadarmo,že každou chvíli tu zvoní telefon jestli nechtěj nějaké morče a ještě nám s sebou dala obří pytel pilin.Nemohla jsem uvěřit že je moje.Byla jsem strašně moc šťastná.Pamatuju si že když jsme jeli trolejbusem a měli sme ho v krybici s víčkem v kreré bili dirky,vysrkoval furt svůj zvědavej čumáček ven... .Každé ráno jsem se probouzela s myšlenkou že mám to nejbáještěší morče na světě.Zažila jsem sním mnoho hezkých chvil a jsem za to ráda.Žádné morče nebude jako on.Už sice máme nové a je moc hezké,je mu půl roku,ale je to pěkný prase a je dost drzej.Morčák byl taky mor hezkej,ale nebyl prase a nebyl drzej,bylo to prostě moje zlatíčko.Den před tim než umřel sem ho měla na klíně,bylo mi jasný že je na tom hodně špatně.Byl jak hadrová panenka,neudžel se na tlapkách a už ani neudržel svojí malou hlavičku.Byl to děsnej pohled.Ale furt jsem doufala že až další den pojedeme k veterynáři a on mu dá nějakou injekci na povzbuzení a prostě s nějakou výživou,že už to bude dobrý.(Měl nějaké problémi a tak sem snim chodila k verynáři už nevím kvůli čemu,no a jednou tam nebyl ten pan doktor ale nějaká pěkně nesimpatická veterinářka a ještě k tomu byla dost protivná.Ani nwm proč,ale zkrátila mu zuby že prej je měl moc velký,přitom sem tam byla kvůli něčemu uplně jinýmu,no a nejspíš mu je zkrátila moc a on přestal žrát i pít.Takže jsem to všechno celej ten týden ládovala injekčí stříkačkou.Taky sme snim byli znova u verynáře,co máme dělat.Za ten týden mu dal asi dvě nebo tři injekce aby začal žrát,ale nic.Každej den to bylo čím dál horší.Když sme tam byli naposled řekl ať snim o víkendu zajedeme do krásňáku k zoo že je tam nějaká veterinární klinika a že mají otevříno i o víkendu a ať mu daj injekci tam,protože tady o víkendu nejsou.Měl tam jít v sobotu,ale už to tam nestihl :((( )V pátek,když sem ho večer vracela do akvárka (měla jsem ho vyndanýho kvůli tomu aby neměl pocit že na to je sám,aby věděl že tu snim někdo je.Brečela jsem,protože ho takhle vidět bylo opravdu děsný.Prý morčata kolikrát přestanou jíst ze stresu když jim třeba něco nefunguje a nebo jim něco nejde)Řekla jsem mu že zejtra musíme jít k veterynáři a že to bude dobrý (Vím že mi težko mohl rozumět co mu říkám,ale myslim že nejsem sama kdo si se zvířaty povídá)Ráno když sem se probudila,vyletěla jsem za morčíkem,pohladila jsem ho,ale přišel mi takovej ztuhlej.Chvíli sem na něj civěla a z očí mi tekli slzi.Vletěla sem mámě do ložnice,vzbudila jí a začla jsem se jí ptát jestli je Truhlík mrtvej (ani nwm proč sem se ptala když sem tu odpověď stejně znala) Máma mi řekla že neví že se ještě na něj podívat nebyla.A já na ní hm,je mrtvej no a šla sem zpátky do pokoje.Celej den jsem brečela.Potom mě rozbolela hlava ale tak šíleně že sem si musela vzít prášek.Ségře jsem napsala zprávu aby přijela že nám umřelo morče.Asi za půl hodiny byla doma.Přijel sní i její přítel.Je to fajn kluk.Ségra ta se tam ztoho zhroutila stejně jako já.Tejten rok nám nezačal vůbec dobře.Na začátku února mám pocit nám umřela jedna teta,když se mamka se ségrou v sobotu vrátili z pohřbu (teta byla až ze Žďáru nad Sázavou takže tam spali asi dva nebo tři dni) zvonil nám doma telefon.Mamka ho zvedla a paní která dělá v domově důchodců jí oznámila že nám umřela teta (byla to sestra tý tety ze Žďáru) A potom pár týdnů na tom umřelo morčátko :((( takže tenhle rok nám opravdu moc dobře nezačal.
Dopoledne sem si vyndala morčíka z akvárka.Chtěla sem ho mít u sebe.... .Odpoledle sem ho dala do krabice a zavřela jí víkem.Tentokrát ve víku už nebyli žádné dírky na to aby mohl dejchat ani už nevystrkovat svůj čumáček ven z krabice.Dala jsem ho do košíku spolu s věcmi které byli potřeba na vykopání hrobečku.... .Obešli jsem celí Střižák,šli sme okolo rybníku po prašné cestě.Nesla jsem košík,mamka se mě několikrát ptala jestli ho nemá vzít.Odpověď byla pokaždé stejná ne.Chtěla sem ho nýst,byl tam on a já ho nećhtěla nikomu dávat.Chtěla sem ho mít pořád u sebe.... .Furt sme nemohli najít místo kam by sme ho mohli dát.Potom sem před námi uviděla menší lesík kde na okraji toho lesíku rostli břízi.Bylo to asi největrnější místo na Střižáku.Vedle lesa stála taková menší budova.Když kopali ten hrobeček,já byla furt u morčete.Vyndala jsem ho z košíku a otevřela krabici v které byl.Měl stále otevřené oči a pod sebou měl hadr na kterym umřel.(Dali sme mu ho tam v pátek večer aby se mu líp leželo,jelikoš nesměl mít piliny,měl pod sebou nějaké tvrdé granule.Takže sme mu tam dali hadr a seno.)Zpod něj vykukovali kousky sena.Opět mi z očí vytryskli slzi.Hladila jsem ho až do té chvíle co jsem se snim musela navždy rozloučit... .
Byl si ten nejbáječnější domácí mazlíček a zároveň můj nejlepší kamarád.
Udělala bych vše pro to abych tě zase mohla vidět jak si vesela a bezstarostně poskakuješ v akvárku.
Chtěla bych abys tu byl,ale vím že to pro Tebe bylo asi lepší.Už se netrápíš a nemáš žádné bolesti.
Byl si jedinečný a žádné morče nebo zvíře nikdy nebude jako Ty.
V článku bude určitě spustu chyb,ale snad mi to odpustíte.